Profesní životopis:

Martin Grösser, narozen 1971 ve znamení vah

Jak to začalo? Psal se rok 1993, pracoval jsem jako vychovatel ve škole pro žáky s vadami sluchu. Byl podzim (na měsíc už si nevzpomenu) a hrály jsme s dětmi fotbal. Najedou vidím na protějším kopci na sjezdovce (svého času byla v HK sjezdovka s umělým povrchem) padákový kluzák. Ten borec s padákem neletěl, jen tu sjezdovku velkými skoky sbíhal. Šli jsme se podívat, chvíli zírali, já s chlapíkem prohodil pár vět. Moc se mi to líbilo, ale byl jsem krátce ženatý, měl jsem malé dítě, druhé a pak i třetí na cestě. Za rok na to jsem začal podnikat, první hypotéka, přestěhovali jsme se, druhá hypotéka ....

Roky letěly jako splašený (ne že by to teď bylo klidnější) a padáky jsem vídal dál - třeba na Zvičině, když jsme v Třebihošti ořezávali lípy, tu na Kamenáči když jsme v Králíkách na Hoře matky Boží sázeli javorovou alej atd.

A najednou byl rok 2001, na podzim mi mělo být 30let, dostavila se zřejmě jedna z mých krizí středního věku. Už pár let před tím jsem říkal, že si udělám kurz, ale nějak to nevycházelo. A najednou mi kamarád povídá - přihlaš nás, jdu do toho s tebou. V létě jsme absolvovali kurz, poprvé jsem letěl na Kamenáči u Šanova - doteď si ten let pamatuju. Potom každý volný víkend a někdy i prac. dny jsem s rodinou trávil v Čenkovicích a okolních kopcích.

Další mezník byl, když mi Marketka za ušetřené peníze z mateřské (vůbec nechápu jak to zvládla) koupila výjezd do Davosu....první setkání s Alpami. Pak jsem si koupil si tandem abych mohl vozit rodinu, pomáhal na kurzech a výjezdech až jsem si v roce 2007 udělal instruktorský kurz. Další významný bodem bylo setkání s Hankou Matyáskovou - moc jsem se toho od ní nejen o učení paraglidingu naučil a stále učím.

Závěrem chci říct, že jsem pilot absolutně bez ambicí, závodní létání mě nikdy neoslovilo(i když před závodníky hluboce smekám - díky nim se PK posunuly k dnešním výkonům) a úplně stejnou radost mám z povedeného dlouhého přeletu nebo jen dvouminutového sletíku v úplném oleji.